Včera jsem se probíral starými rodinnými fotkami z pozůstalosti po otci. Byly jich plné tři krabice a potřeboval jsem je silně zredukovat. Bál jsem se toho, protože jsem byl přesvědčený, že vyhazovat fotky bude podobné, jako mazat si v mozku vzpomínky. Nebylo. Procházel jsem jednu starou fotku za druhou a zjišťoval, že drtivou většinu lidí na nich vůbec neznám, neznám situace, ve kterých byly pořízeny a tedy ani důvod, proč by měly být dále skladovány. Hromádka fotek určených k likvidaci byla nakonec trojnásobná proti té, na kterou jsem kladl fotografie s pro mě známým a důležitým kontextem. Za necelou ...

Jednou přišel k mistrovi bohatý muž, který se trápil otázkou. „Je to pravda, že je v Písmu svatém napsáno, že člověk povstal z prachu a v prach se obrátí?“ ptal se mistra. „Ale z toho přece nemusíš být skleslý,“ odpověděl mistr. „Kdybys povstal ze zlata a na konci života tě čekalo, že se obrátíš v prach, pak bys měl důvod k nespokojenosti. Ale jestliže jsi povstal z prachu a v prach se zase obrátíš, tak na co si vlastně stěžovat?“ Foto: Unsplash Další články

Když katolický kněz Hus jel koňmo na koncil do Kostnice, měl za sebou léta tuhých teologických sporů a před sebou vidinu, že se mu podaří vysvětlit a z Písma obhájit to, co viděl jako cestu pro reformu středověké církve. Byl odhodlán raději zemřít, než by se zpronevěřil svému svědomí. Kdyby jen tušil, co bude potom: husitské války, reformace, Jednota bratrská, Bílá hora, násilná rekatolizace, Toleranční patent, vznik Československé církve husitské, zrovnoprávnění katolíků s protestanty, ekumenický dialog, Husova komise, omluva katolíků za spáchané křivdy na protestantech... Asi dnes nejde se všemi Husovými názory souhlasit. Abychom taky o 600 let později ...

Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, je vždycky jiná, ty to víš, po stejné cestě nejdeš nikdy znova, je vždycky jiná, je vždycky nová i les je jiný, kdykoliv jím jdeš, co bylo včera v něm, to nenajdeš i stromy v sadu každý den se mění, je jiná jejich píseň, jejich snění, i slunce září jinak nežli včera, je jiné ráno, jiné za večera, květiny krása každý den je jiná, i pták si denně jinou píseň zpívá, motýl, co dnes se pyšní svojí krásou se zítra zatřpytí, až oči tvoje žasnou, oblaka bílá na své pouti v dálku se náhle ...

Kdysi dávno žil vládce, který nikdy nenosil boty. Královské nohy měl stále odřené a poškrábané. Jednoho dne ho to tak rozčílilo, že si dal zavolat svého věrného sluhu a přikázal mu: „Chci, aby zítra ráno byly v celém mém království koberce! Jinak budeš o hlavu kratší!“ Chudák sluha do půlnoci přemýšlel, jak splnit tento nemožný úkol. Byl si téměř jist, že ráno přijde o hlavu. Když se už začalo rozednívat, jeho strach se náhle změnil v radost. Dostal nápad. Vyskočil z postele a utíkal do místnosti, kde měl vládce sklad koberců. Když se král ráno probudil, pospíchal ke královskému ...