Když slyším o východním pobřeží USA, nechává mě to chladným. Zaslechnu-li však Kalifornie, Seattle nebo Los Angeles, oči mi zasvítí radostí. Při prohlížení atlasu cítím štěstí při pohledu na mapu Řecka, Itálie a Španělska, při pouhém nalistování Skandinávie mi naskakuje husí kůže a na Sibiř se nemůžu ani podívat. Když už bych tedy někdy musel na východ, pak rozhodně na jih. Jenže nad jižním východem stejně vítězí severní západ a úplným ideálem je západ jižní. Samozřejmě je mi vzhledem ke kulatosti země jasné, že když budu putovat dlouho na západ, nakonec stejně skončím na východě. Ale s takovou logikou ...

Jedna prastará legenda vypráví, že ve středověku byl jeden ctnostný muž nespravedlivě obžalován z vraždy ženy. Ve skutečnosti byl viníkem vlivný muž toho království, a tak bylo zapotřebí od samého počátku najít obětního beránka, aby se zastřelo, kdo zločin skutečně spáchal. Muže přivedli před soud. Věděl, že má mizivou, či dokonce nulovou naději uniknout strašnému rozsudku, kterým byla smrt oběšením. Soudce, který byl také podplacený, si předsevzal, že soud musí za každou cenu vypadat věrohodně, a proto řekl obžalovanému: „Vím, že jsi člověk spravedlivý a zbožný. Tvůj osud tedy přenecháme Bohu. Na dva různé lístky napíšeme slova ‘vinen’ a ...

Někdy má podobu pána, který chvatně přichází ke stánku, kde právě končí humanitární sbírka pro organizaci ADRA a prosí: „Můžu ještě přispět?“ Jindy zase podobu otrhaného bezdomovce, který před tím, než zaplatí svou obligátní dávku krabicového vína, začne s úsměvem v hypermarketu uklízet rozházené košíky a každému dokola oznamuje: „To víte, nemají to taky lehký.“ Říká se sice, že ne, ale já věřím - dobrý člověk ještě žije. (bjt) Foto: Unsplash