Někteří rodiče dávají najevo svoji lásku k dítěti tím, že s ním tráví spoustu času. Nezáleží však ani tak na množství jako na kvalitě času, který s dítětem strávíme. Jistý otec se věnoval svým synům celé hodiny. Na první pohled by se to mohlo zdát hodné následování, až na to, že stále bylo slyšet: „Jak držíš ten šroubovák? Kolikrát ti mám říkat, že takhle se nedrží? Tohle jsi pěkně odbyl. Budu to muset celé předělat.“ Čím více času s tímto otcem chlapci trávili, tím neschopnější a nemilovanější si připadali. (Jak být skvělým rodičem, Advent-Orion 2012) Foto: Unsplash ...

Potůček pod lesem Zurčí si jarní písničku, V lednu byl pod ledem A teď jen díky sluníčku Brnění své odložil Z ledu a rampouchů Pláštěm se přizdobil Ze žlutých blatouchů. (Jarka Cýrusová) Foto: Unsplash

Mám bohužel sklon věci přehnaně analyzovat. Moje mimořádná potřeba kontroly a řádu mě často připravuje o schopnost být prostě přítomný a cítit. City, podobně jako děti, jsou nezávislé na řádu a rozumu. Ačkoli city, podobně jako děti, mívají vlastní logiku, stejně se ubírají tam, kam se jim zamane. Ale na rozdíl od dětí city nemůžete nijak řídit; je to jenom chaos. Chaos plodí nejistotu, a pro člověka s aspergerem není nic děsivějšího než nejistota. Naopak logika vnáší do světa kontrolu a rutina - sladká, báječná rutina - ji tam udržuje. Proto tolik spoléhám na logické myšlení a pevné rutiny. ...

S čísly se dají provádět nejrůznější kouzla. Napíšeme-li například číslo 80 na průhledné skleněné dveře, můžeme z chodby vidět úplně jinou cifru než z místnosti. Zvenku čteme 80 a zevnitř 08. Jde o úhel pohledu. Před několika roky byla v Německu vyhlášena soutěž o nejlepší plakát. Vyhrál ten, který měl matematickou tematiku a nesl nápis „Ty + Bůh = přesila“. Na první pohled, tedy zvenku, se to zdá nelogické. Jde přece jen o součet dvou bytostí, což je proti zbytku světa nesmírně málo. A navíc ještě spousta lidí považuje druhou bytost, Boha, za nulu, tedy za nic, takže ji ...

Tabistánský princ hrál šachy s jistým Damavandem. Když dostal princ od Damavanda šach mat, velmi se rozhněval, házel po soupeři šachové figury a nadával mu. Po chvíli se princ uklidnil a nařídil odvetu. Náhle uprostřed hry se Damavand zdvihl od šachového stolku, odebral se do rohu místnosti, schoulil se tam a zakryl se rohožemi, které ležely na podlaze. „Co to provádíš?“ zvolal princ. Damavand odpověděl: „Vznešený princi, máte šach mat.“ Princ se rozesmál a možná i trochu zastyděl. (Léčivá moc smíchu, Vyšehrad 2010) Foto: Unsplash

Ve škole nás učili, že slovesa obvykle vyjadřují nějakou činnost, a slovo „milovat“ je sloveso. Není to něco, co získáte, když budete vyčkávat, a není to ani něco, co poskytujete tím, že o tom jen přemýšlíte. Lidé, kteří dávají láskyplné pocity najevo jen s obtížemi, někdy říkají, že jejich partner „ví, že ho mají rádi“, takže mu to říkat nemusí. Dále pak obvykle vysvětlují, že jen proto, že neříkají „miluji tě“, to ještě neznamená, že lásku nepociťují. Jejich partneři obvykle reagují tím, že odpoví něco jako: „Ano, já vím, že mě máš rád/a, ale občas to potřebuju i slyšet. ...

Jedna učitelka si na třídní schůzky pozvala rodiče malého klučiny, jehož prospěch se v posledních týdnech výrazně zhoršil. Rodiče projednávali rozvod a malý Tom tím velice trpěl. Nejdříve dorazila matka a teprve po chvíli otec. Ani jeden z nich nevěděl, že učitelka pozvala i toho druhého. Po krátkém zaváhání se usadili a obrátili svou pozornost k učitelce, která se jim chystala přednést podrobný výklad o Tomově školní i domáci práci, o jeho chování a známkách. Vtom ji něco napadlo. Vstala a z kabinetu donesla rozmazaný a zmuchlaný kus papíru hustě popsaný z obou stran, který nedávno našla pod Tomyho ...

Pochopil jsem, že jedním z hlavních bodů na jakémkoliv seznamu příznaků spojovaných s poruchami autistického spektra je nápadný nedostatek empatie v kontaktu s neurotypiky. Ale v prvních měsících po diagnóze jsem si nebyl jistý, že tenhle konkrétní příznak mám. Já přece dokážu cítit, říkal jsem si. Kristen to viděla jinak. Můj nedostatek si bolestně uvědomovala, protože byla celé roky čímsi jako obětí mé zdánlivé necitelnosti (rozumějte „bezradnosti“). Moje diagnóza jí poskytla novou perspektivu, díky níž pochopila, že jsem sice klinicky sebestředný, až nehorázně sebestředný, ale nikoli úmyslně sebestředný. Pokusila se mi vysvětlit, že nejsem naprogramovaný na schopnost empatie a ...

V prosinci určitého roku zničil laboratoř jednoho výzkumného pracovníka obrovský požár. Jeho téměř celoživotní práce byla zničena. V těch největších plamenech hledal vědce jeho čtyřiadvacetiletý syn, a když ho našel, chtělo se mu plakat. „Stál tam jak socha,“ vyprávěl později, „jen jeho bílé vlasy mu vlály ve větru. Bylo mu šedesát sedm a jeho celoživotní práce vzala za své.“ Tu mu otec řekl: „Charlesi, najdi svou matku a přiveď ji sem – tohle už nikdy neuvidí!“ Když si následujícího rána syn prohlédl trosky, zareagoval: „V katastrofě se skrývá velký význam. Všechny naše chyby shořely. Díky Bohu, že můžeme začít ...

Před začátkem jara jsem se rozhodl vyměnit květiny na záhonu před hlavním vchodem do našeho domu. Procházel jsem zahradnické knihy a zrak mi padl na rudbekie, nazývané třapatky. Odborníci je doporučovali jako vhodné pro oblast kolem Washingtonu. Vydal jsem se do oblíbeného zahradnictví a domů se vracel s několika sazeničkami nové květiny. Krátce poté, co jsem třapatky zasadil, musel jsem odjet na dalekou služební cestu. Zpátky jsem se vracel plný očekávání, jak budou rudbekie vypadat. Musím přiznat, že vyrazily krásně. Možná až moc krásně. Jedna z nich růstem výrazně převyšovala ostatní. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že se liší ...