Vážky, které patří v říši hmyzu mezi opravdové velikány, jsou vděčnými objekty pro pozorování. Z hlediska způsobu letu jsou mezi ostatním létajícím hmyzem úplnou výjimkou. Jejich speciální upnutí létacích svalů přímo na kořeny křídel umožňuje pohybovat jednotlivými křídly nezávisle na sobě, současně nebo střídavě. Proto mohou v letu zůstat stát na jednom místě nebo mohou prudce změnit směr i v nejrychlejším letu. Přitom vážky patří k nejrychlejšímu hmyzu a běžně se pohybují rychleji než 50 km/hod., krátkodobě  i 100 km/hod. Samečkové velkých druhů mají každou tůňku nebo rybník rozdělený na teritoria a jejich vlastník ostražitě hlídkuje prudkými lety sem ...

Na louku někdo jiskřící krásu rozsypal – škoda, že tolik studí... Na rampouch vítr mrazivou píseň jemně hrál – jen vrány však ze sna budí... Na stráni leží závěje drobných perliček, v mrazivém ránu se třpytí, jak by noc nechala na zemi závoj z hvězdiček... Krásné, ač ledové kvítí... Sluneční paprsek tisíce ohýnků zapálil... Člověk jen tiše žasne, jak všechno, co Bůh pro člověka vytvořil, je dokonale krásné... (Život... s lidmi - a s Bohem, JUPOS, s.r.o., 2008) Foto: Unsplash

Jestliže mluvím tvrdým přízvukem ke svým dětem a místo tónu lásky mám hněvivý hlas, nemá to žádný účinek. Jestliže jsem byl obdarován rodičovstvím – dětmi, zkušenostmi, znalostmi, jak profesionálně porozumět výchově, ale nevložím do toho žádný tón lásky, jsem neproduktivní. Jestliže věnuji svůj čas a energii výchově dětí, učení, hraní s dětmi, ale nemám-li lásku, k čemu je to dobré? Zrození, jméno, výchova, zkušenost nemá žádný prospěch, jestliže v tom schází láska. Miluj bez „Proč?“ a „Na kolik to přijde?“, bez otázky „Kolik toho je?“ a přání, aby tě někdo vystřídal. Foto: Unsplash

Lidé, kteří uhýbají před konflikty, z toho mají nevýhody, protože nemohou uspokojovat své oprávněné potřeby. Buď se k nim ani nehlásí, nebo je neprosazují; často nevědí, jak lze konflikty řešit, protože v tom nemají cvik; cítí se nejistí v sociálních kontaktech a trpí sociálními úzkostmi (strach z nadřízených, z kritiky aj.); bývají vykořisťováni, protože se nebrání; nemívají žádné vlastní životní cíle; často si připadají jako „zkrachovalci“; nechápou, proč se jim vede špatně a proč jejich problémy stále narůstají; hledají u druhých odpovědnost nebo vinu za nedostatek svého pocitu vlastní hodnoty. (Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, Portál 2013) Foto: Unsplash ...

Když jeden z žáků oznámil svůj záměr učit druhé Pravdě, Mistr navrhl zkoušku: „Přednes řeč, abych ji mohl vyslechnout a posoudit, zda jsi připraven.“ Řeč byla podnětná. Když skončila, k řečníkovi přistoupil žebrák a řečník mu – aby poučil shromáždění – daroval svůj plášť. Později Mistr řekl: „Tvá slova byla plna žáru, synu, ale připraven ještě nejsi.“ „Proč?“ řekl žák sklíčeně. „Ze dvou důvodů: Nedal jsi tomu člověku možnost, aby nahlas řekl, co potřebuje. A ještě jsi nepřekonal touhu oslňovat druhé svou ctností.“ (Minutová moudrost, Cesta 1994) Foto: Unsplash

V kellijském klášteře štípe mladý mnich dřevo. Stařec ho chvíli pozoruje a potom řekne: „Tvá sekera ve mně vyvolává myšlenku na hrom, bratře.“ „Kvůli rychlosti?“ zeptal se s uspokojením mladík. „Nikoli, ale ten také nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa.“ (Humor pouštních otců, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005) Foto: Unsplash

Nemůžeme určit přesnou chvíli, kdy se rodí přátelství. Jako když plníme džbán kapku po kapce, nakonec jedna jediná způsobí, že džbán přeteče. Tak i v řadě pozorností je jedna poslední, ta, která způsobí, že přeteče srdce. (James Boswell) Jako voda prýštící z pramene nezamrzá, tak ani pravé přátelství nemůže ochladnout v neštěstí. (James F. Cooper) Usmát se na druhého, i když jej v některých věcech předstihujeme a v jiných mu zdaleka nestačíme, to je výrazem přátelství. (Jean Paul) Kdo v přítomnosti přátel pečlivě zvažuje každé slovo, bývá jen zřídka opravdovým přítelem a jen zřídka je schopen přátelství. Je třeba ...

Nedobrý poměr člověka k jiným lidem dělá jej nešťastným a otravuje život jiným. Laskavý poměr však jak olejem maže kola života a usnadňuje, zpříjemňuje jej jemu i všem těm, s nimiž se stýká. Pravé štěstí je vždycky v našich rukou. Následuje za dobrým životem jako stín za předmětem. Radost z konání dobra je jediným opravdovým štěstím života. Pravá dobrota je nejen ctností a radostí, nýbrž i zbraní v boji, mnohem mocnější než násilí. (Lev N. Tolstoj) Foto: Unsplash