Přátelství dělá náš život krásnějším. Dobrý přítel umí potěšit i napomenout, ale hlavně je tu, když potřebujeme poradit nebo se jen sdílet o to, co právě prožíváme. Při čtení úvodních slov Lukášova evangelia mám pocit, že tento lékař musel být Theofilovi dobrým přítelem. Sepsání evangelia ho muselo stát spoustu času a energie. On si ale navíc ověřoval vše, co ve svém díle uvádí, u očitých svědků, aby náhodou svého kamaráda neuvedl v omyl. Tento kratičký úvodní text mi nastavil nepříjemně přesné zrcadlo. Přemýšlím nad tím, nakolik si já vždy ověřuji to, co říkám. A nemyslím teď na své veřejné proslovy ...

„Přestože bychom nic neměli očekávat víc, nepřichází nic tak neočekávaně jako stáří,“ uvádí spisovatelka a filozofka Simone de Beauvoir v knize Stáří, která poprvé vyšla ve Francii v roce 1970. Popisuje stárnutí jako jakýsi objev, událost, která nás zaskočí, podobně jako mě, když jsem zahlédla matčin odraz ve výkladní skříni, a jako de Beauvoir, kdy jednoho dne stála před zrcadlem a rozpačitě si řekla: „Je mi čtyřicet.“ Stárnoucí přátelé a známí líčí podobné zážitky, i v krásné literatuře nacházíme repliky typu „náhle vidím své starší já“, například v románu v dopisech od Wencke Mühleisen Všechen rozum, který se počítá. Setkáváme ...