Není nic lepšího než povídat si sám se sebou. To pozitivní na tom je, že konečně našel člověk někoho, kdo s ním souhlasí. Špatnou zprávou ale je, že „oba dva“ se mohou mýlit. Rozhovory sama se sebou nedávají prostor pro prověrku realitou. Mohou být založeny jen na vlastní krátkozrakosti. Někdo řekl, že peníze jsou jako mořská voda: čím více vypijete, tím větší žízeň máte. Přesně to se stalo muži, který v dnešním textu mluví sám se sebou. Nezdá se, že by mu aspoň jednou přišlo na mysl, že by se mohl o část svého bohatství podělit s jinými, kterým ...

Na břehu moře pásl své stádo ovčák. Obdivně shlížel na hladinu, hladkou jako zrcadlo, na konejšivě klidnou hru vlnek a napadlo ho, že zanechá pastevectví a bude se věnovat námořnímu obchodu. Prodal své ovce, za utržené peníze nakoupil náklad datlí a vydal se na moře, vstříc vzdáleným přístavům. Cestou se však zvedla mohutná bouře. Z velikého nebezpečí se ovčák zachránil jen díky tomu, že hodil náklad přes palubu a odlehčil tak lodi. Uniknuv jen taktak smrti, stal se zase pastýřem. Zanedlouho spásaly jeho ovce trávu na mořském pobřeží. Okolo šel pocestný a obdivoval krásu a klid vody. Pastýř mu ...

Bylo jí přes devadesát let. Žila v malém domku na okraji města. S Boží pomocí byla soběstačná. Ale nohy nesloužily. A tak byla ráda, že se o berličkách pohybovala doma po bytě. Na ulici si netroufala. Nákupy a vše, co bylo třeba vyřídit ve městě, přenechávala na starost svým dětem. Teď stojí u okna a vyhlíží, zda kolem nepůjde někdo známý. Syn má pozítří narozeniny. Bolavýma rukama, se vší pečlivostí, mu napsala krásné přání, vložila do obálky, nalepila známku. Ale na ulici, odnést ho do poštovní schránky, si netroufá... H. M. (pokračování příště) Foto: Unsplash ...

Jeden roztržitý mladý farář měl ve sboru po léta kázání a ještě posluchačům nepředstavil svou rodinu. Během pobožnosti seděla jeho manželka se dvěma dcerami vedle sebe v jedné lavici se starými manžely, které pokaždé srdečně pozdravila. Jednoho dne ji stará paní oslovila: „Tak se už dlouho známe a je pěkné, že se každou neděli setkáváme. Ale ještě více by mne potěšilo, kdybyste někdy na pobožnost přivedly i svého otce.“ (Zdroj: internet) Foto: Unsplash

Byl jednou jeden veliký a silný kus železa. Sekera, pila, kladivo a oheň se jej postupně pokusily rozbít. „To zvládnu lehce,“ řekla sekera. Silnými údery dopadala na železo, až si zcela otupila ostří a padla vyčerpáním. „Nechte to na mně,“ řekla pila a začala se pohybovat dopředu a dozadu, až si ubrousila a vylámala všechny zuby a padla vyčerpáním. „Vědělo jsem, že to nezvládnete. Ukážu vám, jak se to dělá,“ prohlásilo kladivo. Ale při první prudké ráně mu odletěla hlava a železo zůstalo netknuté. „Mám to také zkusit?“ zeptal se malý plamínek. „Zapomeň na to,“ odrazovali ho všichni. „Jak ...