Slunce zapadalo a nastala noc. Nekonečnou indickou planinou se plazil vlak jako obrovský skučící had. Jedno kupé sdílelo několik mužů, a jelikož zbývalo do cíle ještě mnoho hodin, rozhodli se zhasnout světlo a spát. Vlak pokračoval v cestě. Uplynuly minuty a cestující začínali přemáhat spánek. Na cestě už strávili mnoho hodin a byli unavení. Náhle se ozval hlas: „To mám ale strašlivou žízeň! To mám ale strašlivou žízeň!“ A tak stále dokola. Byl to jeden z cestujících, kteří si nepřestávali na žízeň stěžovat a ostatním bránili ve spánku. Jeho nářek byl tak usedavý a nepříjemný, až se jeden z ...

Pochybnosti na mě doléhají v nejméně vhodnou dobu. Většinou těsně před závěrem toho, na čem dlouhodobě pracuji. Jsem přesvědčen, že: 1) začal jsem špatně, 2) pokračoval jsem špatně, 3) dokončuju to špatně, 4) na kompletní předělání už není ani prostor, ani síly a ani nápady. Je to čas, kdy začínám zoufale telefonovat kamarádům, které většinou moje problémy vůbec nezajímají, a sáhodlouze jim vysvětluji svou zoufalou situaci. Samozřejmě, že je vybízím k upřímnosti a otevřenosti, ale ve skutečnosti čekám povzbuzení, protože kritika by mě dorazila. Proč tak nesnáším kuchařky, které haní svoje jídlo jenom proto, aby je stolovníci chválili, když ...

V prostředí sociální služby má podpůrnou roli hlavně pomáhající tým. Prvním úkolem je vysvětlit pravdu a opakovaně potvrzovat, že milovaný skutečně zemřel a nevrátí se. I když může toto jednání působit tvrdě a nekompromisně, jeho hlavním důsledkem je snížení nejistoty pozůstalého. Důležité je, aby pozůstalý viděl kolem sebe osoby, které mu pomohou v těžkých časech. Možnost ventilovat emoce hněvu a smutku přispívá k uzdravujícímu truchlení, které se postupně stává méně intenzivní a pozůstalý sám zažívá dočasnost své vnitřní trýzně. V praxi se užívají karty s pozitivními výjevy ze života zemřelého. Tyto karty neznamenají neempatické zlehčování situace ani snahu o ...

Zásada, že týmy musí svou cestu kupředu spíše vycítit než naplánovat, je dobře popsána v literatuře zabývající se managementem. Teoretik organizace Karl Weick vypráví příběh, možná smyšlený, o skupině vojáků na armádním cvičení ve Švýcarsku: Mladý nadporučík malého maďarského detašovaného oddílu v Alpách vyslal průzkumnou jednotku do ledové pustiny. Krátce nato začalo sněžit, sněžilo dva dny a průzkumná jednotka se nevrátila. Nadporučík se trápil představou, že poslal vlastní lidi na smrt. Ale třetího dne se průzkumníci vrátili. Kde byli? Jak se dokázali vrátit? Ano, přiznali, mysleli jsme si, že jsme zabloudili, a očekávali jsme konec. Potom jeden z nás ...

Naše pozitivní nebo negativní sebehodnocení má vliv na naše chování. Svým jednáním, reakcemi, mlčením a výbuchy hněvu říkáme ostatním, co si o nás mají myslet. V každém okamžiku však můžeme začít měnit směr, kterým právě jdeme. K takové změně však nutně potřebujeme změnu postoje k sobě, víru ve vlastní potenciál, v možnost růstu. Je třeba v naší mysli nahradit informace, které jsou demoralizující a nezdravé, těmi, které jsou povzbudivé a zdravé. Sestavme si například seznam svých zvláštních darů a osobních předností. Brzy se mezi plevelem začnou objevovat květy. Dnes si najdu čas, abych se radoval z darů, které jsem ...